Hádka
Nesnáším, když na konci hádky,
svět se vrací zase zpátky.
jako kdyby za nitky,
tahali zpět vzpomínky.
Před tu chvíli, před ten cit,
zkuste si ten vodopád zastavit,
řítí se jak lavina,
i když hádka byla jen kravina.
To slovo zpět nevezmeš,
i kdybys sebevíc chtěl,
teď kolem mě chodíš jak myš,
zapomínáš na dotek našich těl.
Náhlý smutek nepomůže,
než si začal, měl si přemýšlet.
Už můžeš jen litovat,
protože mé srdce zpět nedostaneš.
